I. ZAHÁJENÍ HRY

  1. Kdo dává
    Před započetím hry si hráči sejmou z předem promíchaného balíčku karet. Platí zásada, že první a poslední karta se nesnímá. Kdo sejme kartu nejnižší /či nejvyšší, říká se "malá dává"; někdo tvrdí, že "malá nemá z čeho"/, je určen k tomu, aby rozdával při první hře. V rozdávání při dalších hrách se hráči střídají podle pořadí, v jakém jsou posazení u stolu. Střídání se děje po směru hodinových ručiček. Pokud sejmou dva /3 či 4/ kartu stejné výše, pokračují ve snímání až do konečného rozhodnutí.

  2. Snímání
    Hráč, který se chystá rozdávat, by měl před první hrou /potom už nikdy/ zamíchat karty. Pak dá hráči po své pravici sejmout. Hráč,který snímá, přeloží balíček karet na dvě hromádky. Tento postup je potom shodný pro všechny hry. Rozdávající hráč složí obě hromádky na sebe v obráceném pořadí.
    Poznámka: Někteří hráči, když jim nejde karta, se snaží snímat způsobem, že "kartě utrhnou prdel” /nebo "vytrhnou pajšl”/. To se provádí vysunutím části karet z prostředku balíčka a jejich položením navrch. Je ovšem dokázáno, že to moc nepomáhá, a povoluje se to jen notoricky prohrávajícímu hráči.

  3. Rozdávání
    Sejmutý balíček karet začne hráč rozdávat s tím, že každému hráči dá čtyři karty, hráčem po své levici počínaje /ve směru hodinových ručiček/. Když si rozdá i sobě 4 karty, stejným způsobem /po čtyřech kartách/ rozdá i zbylé karty. Někteří hráči mají při rozdávání zvyk si dávat svoje první čtyři karty dospodu balíčku. Tento způsob je výhodný hlavně tehdy, hrajeme-li ve stísněných prostorech /vlak, vězení, ponorka, atd./.
    Špatné rozdání karet není renonc /viz kap. XI/. Rozdávající hráč je pouze povinen učinit nový pokus o spravedlivé rozdělení karet.

  4. Pauzírování
    Může se stát, že se sejde více hráčů než čtyři. Potom se může hrát tzv. "pauzírovaný mariáš" /viz předmluva/. Jeden hráč, ten, který rozdává, nehraje. Je pochopitelně zproštěn všech finančních nároků ve hře, které se neúčastní.
    Je-li šest hráčů, hraje se tzv. "dvakrát pauzírovaný mariáš". Jsou dvě možnosti, jak hrát:
    • nehraje rozdávající a hráč po jeho pravici.
      V tomto případě je možnost, že si sousedi v době, kdy nehrají, můžou popovídat. Ale je to určitá nesoustředěnost a hráče to vyrušuje. Proto je lepší druhá varianta, a to
    • nehraje rozdávající hráč, pak následují dva, kteří hrají, další je "pauzírující" a poslední dva opět hrají.
      Poznámka: V "červeném kole” /viz kapitola X/ by se mohlo stát, že by "pauzírující hráč” nehrál dlouhou dobu. Proto v pěti /či šesti/ hráčích nedoporučuji červené kolo hrát. Na závěr je lépe zahrát "červené eso dodá”. To znamená, že majitel červeného esa rozdá karty k poslední hře /pochopitelně až na něj přijde řada/.
Při příležitosti "pauzírování” bych měl vysvětlit pojem "kibic”. "Kibic” /”připodotýkatel”, "radil”, podle německého originálu též "čejka”/ je ten, kdo nehraje /může to být i pauzírující hráč/ a ví všechno nejlíp, vidí minimálně do dvou karet a rád hlasitě radí. Ne nadarmo se říká: "Kibic drž klapajznu, ať tě přes ni nemajznu.” Ale jsou i "kibicové”, kteří při hře mlčí a nanejvýš po hře ti řeknou své připomínky. A jenom tací by měli být trpěni u stolu.