II. VOLBA

  1. Kdo volí
    Hráč, který obdržel první čtyři karty, volí. To znamená, že určuje barvu trumfů pro příští hru, a dále určuje, s kým bude hrát /nikoli jmenovitě, ale ohlásí kartu, s jejímž majitelem se chystá sehrát příští hru jako se svým spoluhráčem/.

  2. Z čeho se volí
    Volba se provádí z prvních čtyř karet. Někdy je možnost /což záleží na dohodě hráčů před započetím první hry/ zavolit tzv. "z lidu". K "volbě z lidu" se uchylujeme v situaci, když z prvních čtyř karet není ani jedna barva silnější, či volící hráč je nerozhodný /např. při sestavě 2 x 8 a 2 x 9 apod./ . Potom si vybere z dalších čtyř karet jednu, a aniž by se na ni podíval, dá ji stranou a řekne: "S esem." /tzv. Lidové eso/. To znamená, že hraje s majitelem esa zvolené barvy. Často se ale stává, že právě otočená karta je eso /tzv. "Saťákovo eso"/. Pak je jeho protihráčům od prvního štychu jasné, že hraje sám /tzv. "samec", což se často komentuje výkřikem: "Holky, pojďte sem, je tady samec."/ . Volba "z lidu" je často velmi úspěšná, hlavně po "složené hře" /hra, která se nehrála/, protože karty jsou většinou srovnány podle barev.

    Říká se: "V lidu je síla.” Místo "z lidu” se také často užívá termín "z národu”. Někteří hráči si při takové volbě ještě usnadňují svoje rozhodování "šoupnutím” /postrčením/ druhých čtyřech karet, které dostává na volbu bez jejich obrácení, po stole s tím, že karta, která doletí nejdál, určuje barvu esa, s kterým se chystá hrát. "Šoupnutí” se také používá při volbě, kdy v prvních kartách dostaneme dva páry stejných karet od dvou barev a nemůžeme se rozhodnout pro jednu z nich. Pak se ovšem nejedná o "volbu z lidu” a nemusí se volat eso. Protože ale volit se má jenom ze čtyř karet, je při rigorózní hře tento způsob zakázaný. Druhým důvodem, proč se nesmí volit z lidu, je fakt, že se tím naznačuje případnému spoluhráči, aby byl ve flekování velmi zdrženlivý /”hrál při zdi”/.
    Poznámka: Jsou hráči, kteří si rovnají karty podle barev, což má výhodu v tom, že "situace v listě” je přehledná a nedochází k častým renoncům /hlavně nepřiznáním barvy/, ale usnadňuje se tím hra jejich soupeřům, kteří mají ten krásný zvyk nakukovat do cizích karet. Z toho jsou patrné výhody i nevýhody nesrovnaných karet.

  3. Co se volí a co se ukáže
    Po obdržení čtyř karet zhodnotíme jejich sílu a zjistíme, kterou kartou by šla vylepšit síla nejsilnější barvy. A to je ta karta, kterou "volíme". To znamená, že majitel této karty je náš spoluhráč. Při volbě je zásada, aby "čtyřka" /mariáš v trumfech/ či její část - "trhák" /král nebo filek/ - byla na straně toho, kdo volí, ale je i opačná teorie /viz II d/.

    A proto máme-li:

    1. eso a filka /krále/, nevolíme krále - "čtyřku" /filka/, ale spíše chybějícího valéra /10/. V tomto případě položíme trháka /Kr nebo F/ na stůl a řekneme, že hrajeme s desítkou /"pětkou"/. Spoluhráč ví, že na naší straně jsou obě "ostré" /valéry/. Pozná to z toho, že je volena "pětka", což značí vždy eso v ruce volícího hráče. Dále je mu z ukázaného jasné, že celá "čtyřka" nemůže být v listě některého z protihráčů.
    2. obě "ostré", volíme často "čtyřku" s tím, že bude-li pohromadě, musí spoluhráč povinně ohlásit stovku. Tuto možnost zhodnotíme až po dokupu zbývajících čtyř karet a zjistíme-li, že stovku nelze uhrát /či situace je na pováženou/, spočítáme, kolik mohou soupeři uhrát, a vykalkulujeme si, jestli by nebylo finančně výhodnější hrát betla /pozor ale na riziko fleku - ale i stovka by byla pravděpodobně flekována/. Někteří hráči to komentují slovy: "Tak do toho nemůžu kamaráda tahat." nebo "Stáhnout do bahna". Ještě jednou pozor ! Jsou i hráči, kteří s oblibou užívají těchto frází, když "loudí" flek na betla /většinou pak loženého/.
    3. desítku volíme pouze tehdy, když máme eso a "trháka". Ukazujeme "trháka".
    4. eso volíme, máme-li "trháka" /nejlépe s 1 - 3 trumfy/. Ukazujeme "trháka".
      Poznámka: Z praxe jsou známy případy, kdy si volící hráč pamatuje z předešlé hry /pokud se hrálo nebo měl tuto sestavu ve svých kartách při schválení hry/ a ví, že u esa je trhák, a druhého trháka má ve svém listě, čili při volbě esa by byla hra schválena. Záměrně proto volí desítku, aniž má eso. Je to ale výjimka. Pakliže dojde ke hře /s tím záměrem jsme taky volili/, musíme hrát velmi opatrně. Při volbě ukazujeme "trháka" a neseme obezřetně, abychom "nevyrazili" spoluhráčovu desítku, která by mohla být /k jeho velkému úžasu/ zabita esem /o kterém si myslí, že ho má volící hráč/. Tyto volby ale patří do kompetence VÚM /Výzkumný ústav mariáše/.
    5. čtyřku /krále/ volíme, máme-li valéra /nejlépe eso či oba/ a 1-3 menší trumfy. V tomto případě ukazujeme valéra.
    6. spodka či některého z honerů /7, 8, 9/ volíme tehdy, máme-li jednu z těchto rozloh: E, 10, Kr, 9 /8, 7/; nebo E, 10, F, 9 /Sp, 8,7/. Ideální rozloha je ovšem E, 10, 40. Ukazujeme desítku, aby ji spoluhráč zbytečně nehledal.
    7. filka nevolíme skoro nikdy. Při rozloze E, 1O, Kr, Sp je naivní doufat, že v dalších kartách filek dojde a ty budeš hrát sám stovku /protihráči to hned poznají a jsou na tebe tři/. Proto je lepší, když je filek na kartě protihráčů, a ti potom musí flekovat /viz kapitola IX/, na což ty si dáš se silnou kartou re. Pokud ovšem filek nedojde tobě a ty hraješ stovku, ale máš k tomu spoluhráče.
    Může nastat situace, a často také nastává s prodlužujícím se časem, že hráč zapomene zavolit a sebere zbývající čtyři karty. V tomto případě /a záleží opět na dohodě před hrou/ se většinou volí -je volena - "čtyřka červená". Zavolit "čtyřku červenou" /tzv. "zapomenutý čert"/ znamená, že majitel krále červeného je tvým spoluhráčem. Tento král může být kolikrát vaším jediným trumfem. Nebo se stane, že král je společně s filkem /"čtyřka"/ a spoluhráč musí ohlásit "sto" /viz kapitola VIII/. Při zapomenuté volbě nebo při omylem sebrané kartě na volbu spolu s dalšími čtyřmi kartami se žádná karta na stůl nepokládá /ani se nemůže/ a říká se: "Zmizely trumfy". Všem hráčům je z toho jasné, že je volena čtyřka červená. A jelikož je riziko, že by spoluhráč musel přihlásit povinnou stovku /viz kapitola VIII/, je nutné posoudit sílu vlastního listu a možnost zahrát raději betla /viz. kap. IV/ či durcha /kapitola V/.

  4. volba proti čtyřce
    Jsou hráči, kteří zastávají teorii /přiznejme, že má své opodstatnění/, která tvrdí, že při špatné kartě je lepší mít "celou čtyřku" za soupeře než za spoluhráče a s tím i spojenou nemilou povinnost ohlásit stovku /viz VIII a/, která bývá většinou ještě vylepšena flekem od soupeřů /viz IX f/. Proto se tito hráči při špatné volbě spokojí raději jenom s flekem na hru a zaplacením desetníku /dvacetníku, viz XI/, než by hráli povinnou stovku. I zde ale číhá riziko hlášení honera proti a s tím spojená opět nemilá povinnost hru sehrát.

    Jsou dva klasické případy volby proti čtyřce:

    1. Na volbu přijde 7,8,9 od jedné barvy a jedna nízká karta od další barvy. V tomto případě se volí eso od třech trumfů a ukazuje se třeba sedma /volící hráč si ale stejně v koutku duše myslí na betla, který se při troše štěstí a ujdoucím dokupu zdá být reálný/. Při takovéto volbě budou na straně volícího hráče minimálně čtyři trumfy /i v případě "samce"/ a jeho soupeř, který je vybaven celou "čtyřkou" a touží hru sehrát, může dát pouze flek na hru /hlásit "stovku proti" bez esa a minimálně dalších třech honerů by byla sebevražda/ a nemůže ani hlásit "honera proti" /neboť ho nemá/. V této situaci si musí dát volící hráč obzvlášť pozor na hlášení honerů vlastních, viz VII b/7. Při flekování takovéto volby mohou nastat v zásadě jenom tyto situace, kdy buď bude ohlášena povinná stovka /pak je na straně volících minimálně šest trumfů a riziko prohry je malé/, nebo dá soupeř flek. Pak záleží na volícím hráči /a jeho spoluhráči, který podle ukázané karty - sedmičky musí tušit riziko "celé čtyřky proti"/, aby si dali re, či zaplatili.
    2. Na volbu přijde eso a třeba spodek od jedné barvy, další eso plus jedna libovolná karta. I v tomto případě lze s úspěchem volit proti čtyřce. /Když ne s úspěchem, tedy jenom s malou ztrátou/. Voláme desítku /zase opačně, máme-li desítku a třeba toho zmíněného spodka či některého z honerů, voláme eso/ a ukazujeme valéra. Tvůj spoluhráč pochopí, že nevíš nic o čtyřce, a "re" si dává opatrně, i když ví - podle volby, že oba valéry jsou na vaší straně. Existuje ještě mnoho modifikací těchto dvou příkladů, kdy lze zavolit proti čtyřce. Záleží jen na citu volícího hráče.
      Poznámka: Z uvedeného jasně vyplývá nutnost pečlivě sledovat kartu /její hodnotu/, kterou volící hráč ukazuje při volbě, abychom poznali, zda "čtyřka" může být "celá" na straně volícího nebo může být "celá" na straně jeho soupeřů. Jsou sice hráči, kteří ortodoxně volí čtyřku na svoji stranu, ale jsou i ti druzí. Proto pozor!