1969
Historie hracích karet na evropském kontinentě reprezentuje bezmála šest století. Hned na počátku se jim podařilo něco, o čem jenom snili největší váleční dobyvatelé všech dob: překročily hranice států, postupně dobyly celé pevniny, zbořily přehrady dělící společenské skupiny. A tak šustily karty v rukou mužů se škrobenými náprsenkami i v podpalubí plavidel brázdících světové oceány, v kasárnách všech armád světa, a co víc: i v docela počestných domácnostech všech civilizovaných zemí naší planety.
Zprvu hrála zcela mimořádnou roli v karetní hře především šťastná náhoda, postupně přibývalo intelektu, vtipu, úvah a kombinací. Mnohé vynikající osobnosti oplodňovaly světový karban novými myšlenkami. Dnes, kdy hra v karty už téměř ztratila svou špatnou pověst, není bez zajímavosti pátrat po hrách našich předků.
Mnohé hry časem vyžadovaly tolik důvtipu a kombinačních schopností, že si bezmála v ničem nezadaly s hrou v šachy. Králem mezi karetními hrami se v tom smyslu stal bridž. /Dnes i mezi sportovci jako forma aktivního odpočinku - šachisté, tenisté a další/.
Není náhodou, že karty jsou také nejdokonalejším zrcadlem lidského charakteru. Jestliže totiž někdo vůbec poodhalí tajemství své osobnosti a základní rysy svého charakteru, pak tedy určitě ve hře v karty. Kapitáni světového průmyslu někdy zkoušejí povahu budoucího zaměstnance za volantem automobilu. Nikoho však - pokud je známo - nenapadlo přizvat zvolené kandidáty ke hráčskému stolu. A při tom se právě nad kartami projeví flegmatická povaha, či zase typické rysy cholerika nejmarkantněji. Poznáme tu hazardéry, kteří jsou ochotni přijmout neúnosnou míru rizika a licitují vysoko nad možnosti svého listu. Svou "barvu přiznají" však i chronicky opatrní lidé, hrající zásadně při zdi, ale také lidé odvážní, kteří s dobrou kartou dokáží vydražit úměrně vysoký závazek. Kdo švindluje, podvádí ve hře, zklame zpravidla i v životě ; kdo je ochoten svést bouřlivou slovní potyčku během karetního utkání, ten se dokáže pro malicherné příčiny pohádat i uprostřed všedního dne. Prostřednictvím obyčejného karetního listu by tedy bylo možné prozkoumat pečlivě zakrytá zákoutí lidské psychiky a charakteru.
A to už nemluvíme o možnostech obsáhlé sociologické studie, která by zodpověděla otázku, proč si ten či onen národ vybral jako národní hru ten či onen typ hry. Proč Britové inklinují k bridži, Američané milují poker, Němci hrají skat a Čechoslováci zase mastí mariáš. Zkušení valchaři, hráči z povolání, dokázali alespoň převést na jednoho společného jmenovatele charakter karbaníků jednotlivých národů. Jeden ze zasvěcených hráčů, který poznával Evropu prostřednictvím hazardních her, kdysi napsal, že Angličan je sportovcem i u karetního stolu. Dovede s klidem sobě vlastním přijímat porážky i netušená vítězství. Němec je naopak vždycky škrob. Francouzi bývají zase lakomí, kdežto Rusové prý hrávají s přiměřeným temperamentem a patří mezi největší gentlemany evropských kasin. Italové se naopak často hádají a Čechoslovák se prý zase prozradí svou vychytralostí i suverenní jistotou, že je to právě on, kdo objevil systém, jak bezpečně vyhrát.
......1353 arcibiskup Arnošt z Pardubic - písemný dochovaný zákaz duchovním přechovávat kostkáře a karetní hráče
......1413 vojenské předpisy Jana Hájka z Hodětína: Všechny hry neslušné a neřádné aby byly stavovány a zvláště kostky, karty, koule
......S karetními hrami se to má v podstatě jako s anekdotami. Existují jich stovky, tisíce - a přece valnou většinu z nich můžeme převést na nevelký počet vskutku originálních původních her, z nichž byl vlastně odvozen celý tento přebohatý rodokmen.