PŘEDMLUVA

"Mariáš se jmenuje proto mariage, protože je to neustálá svatba a manželství smutných králů a krásných královen, jejich sňatek má cenu dvaceti bodů, čtyřicet bodů má cenu jejich vztah, když je předem ohlášen jako trumfový. Zdánlivě nejvyšší karty jsou esa, desítky, ovšem pravý půvab hry je v tom, že obyčejná sedma, osma, devítka, obyčejný bezvýznamný kluk mají tu možnost, že donutí šintnutím desítky, aby se přiznaly, a spoluhráč tu cennou desítku zabije esem, někdy i opuštěným maličkým trumfem. Jak je mariáš královen a králů demokratický!", tak píše o mariáši Bohumil Hrabal. Další velikán naší literatury, Karel Poláček, napsal o mariáši a jeho hráčích celou knížku. /Podle toho, jak odborně a do jakých detailů je v ní mariáš popisován, je nám jasné, že autor strávil mnoho hodin při této nádherné hře./

Jsou i další příklady v naší literatuře a mezi literáty. Například Ladova "Báseň Křičkovi":

"Ať zapálí si ráno, v poledne i večer lulku,
ať hraje denně mariáš či bulku,
tam v Praze i venku na Moravě,
ať vyhrává "sedmy", "durchy", "betly" hravě!
On nefixluje a hraje vždy zpříma,
proto ať často "stovku" v ruce třímá.
On Petr a ne černý
druh poctivý a kamarád věrný."

Eduard Bass si rád zahrál karty, stejně tak i Ivan Olbracht, který za první republiky na schůzi cihlářských dělníků v Michli hrál s četníky mariáš, aby mohli ve vedlejší místnosti schůzovat ohledně vyhlášení stávky. Antonín Dvořák si rád zahrál mariáš, pokud se ovšem nesešla společnost na taroky, které hrával raději. Známý Haškův Švejk hraje také mariáš, byť pouze "tahaný". Ale i na stříbrné plátno se dostala tato hra ve filmu "Plavecký mariáš". Také v televizi byla nádherná ukázka "licitovaného mariáše" v seriálu "Plechová kavalerie". V tomto výčtu by šlo pokračovat, ale přes tyto nesporné literární a filmové úspěchy je mariáš neprávem opomíjen s tím, že je to "hospodská hra".

Mariáše je několik druhů - "ve dvou", "lízaný či tahaný", "volený" /také nazývaný "ve třech"/, mariáš "licitovaný" a "křížový".

Další modifikace předchozích druhů jsou:

A právě křížový mariáš /též "ve čtyřech", "čtyřka", "čtverák", "křižák" apod./ jsem se pokusil popsat v této příručce.

Jsou sice tací mariášníci, kteří tvrdí, že jedině licitovaný mariáš je ten pravý. Chtěl bych jim oponovat /a celá tato příručka budiž toho nástrojem/ a tvrdím, že mariáš ve čtyřech má své kouzlo, kterým se licitovanému mariáši plně vyrovná, nehledě k tomu, že licitovaný mariáš je hra hazardní. Ano, jediný z mariášů - čtyřka - je hra, ve které jsou všechny karty ve hře, tudíž není hazardní hrou.

Dále bych chtěl vysvětlit, proč propaguji pětníkový mariáš. Fakt, že karty se hrají o peníze, je všeobecně znám /"zadarmo bolí ruce" - tvrdí mariášníci/. Ale protože cílem hry je si dobře zahrát a mít ze hry potěšení, prosazuji jako základ placení nejnižší československou minci, a to je pětihaléř. Uměle finančně vyhnat požitek ze hry není přece cílem v mariáši /nehledě k tomu, že při takto nízké taxe se více flekuje a fleky jsou kořením hry/. Kdo chce vydělávat peníze v kartách, ten ať zkusí nějaké hazardní hry /třeba bude mít úspěch/.

Kdo si chce dobře zahrát, ten ať zkusí pětníkový křížový mariáš.

Autor.