IX. FLEKOVÁNÍ

  1. Obecně
    Flekování je dohadování hráčů před hrou, kdo ji vyhraje, a tím se zároveň stanovuje finanční hodnota hry /honera, stovky, durcha či betla, podle toho, co se flekuje/.

    Jak již bylo uvedeno v příslušných kapitolách /IV, V, VII a VIII/, betl a durch, honer proti a stovka se hrají i v případě, že nikdo z protihráčů nedal "flek" /též "skvrna"/. Na hru je nutné, aby si volící strana /kdokoli z hráčů/ dal "re". Pokud je jenom flek, hra se nehraje a volící hráči zaplatí. /Je to jakási obrana volících hráčů při jejich neúspěšné volbě/. Při fleku na honera se musí hrát vždy. Flekujeme-li při hlášených honerech, musíme specifikovat, o jaký flek se jedná /zda "flek na hru", "stovku" nebo "flek na honera"/.

    Poznámka: Pokud jsi schválil honera soupeři, jehož spoluhráč mu přihlásí honery další, z čehož vyplyne, že honer hlášený prvním hráčem je nekorektní, nemáš šanci si dát na něj flek, protože jsi ho jednou už schválil. Flekování se děje střídavě, to znamená, že každá strana má právo zvýšit hodnotu hry jenom jednou do té doby, než si protihráči také dají "re" atd. Flekovat začíná strana, která je v obraně. Tedy hráč, který je po levici volícího hráče /nebo hráče hrajícího betla či durcha/, má první právo vyjádřit se ke hře. Dá flek nebo řekne: "Dobrý", nebo klepne volnou rukou do desky stolu. A opět další hráč po jeho levici se musí ke hře vyjádřit. Takto musí všichni hráči popořadě schválit nebo "oflekovat" hru /podle situace můžeš jednu hru "schvalovat" i vícekrát, ale její hodnota je pokaždé jiná/. Pokud si dali tvoji soupeři "flek", s čímž ty nesouhlasíš, můžeš si dát "re" /pochopitelně až na tebe dojde řada/. Zvyšovat hodnotu hry /flekovat/ může za oba jenom jeden hráč /neexistuje tedy, aby si jeden hráč dal "flek" a jeho spoluhráč "re"/. Ovšem v případě, že si soupeř dá "flek větší", může se do "flekování" zapojit i druhý /třetí/ ze spoluhráčů. Flekování končí, když tři hráči za sebou řeknou pouze: "Dobrý". Někdy nastane situace, kdy s velmi dobrou kartou nemůžeš vůbec promluvit do "flekování". To v případě, kdy stále flekoval tvůj spoluhráč sedící v pořadí před tebou, a byl to on, kdo dal poslední "flek". Ale většinou, pokud je hra vícekrát "flekována", participují se na tom oba /tři/ spoluhráči. Protože s nějakou kartou je "flek" a "tutti" korektní, ale další "flekování" už není podloženo sílou listu a v tom okamžiku si může dát jeho spoluhráč "kalhoty" /byly-li "boty"/, neboť vlastní-li např. dvě "dvacky" ve svém listě, oprávněně se může domnívat, že právě jeho "dvacky" rozhodnou o vítězi této hry.

    Platí pravidlo, že maximum je šest fleků /flek, re, tutti, boty, kalhoty a kaiser/. Další flekování je zbytečné a nepočítá se.

    Poznámka: Mohlo by dojít k situaci, kterou popisuje K. Poláček. Hráči se točili na durcha od osmi hodin večera až do rána a pak se báli vynést, protože durch byl velmi drahý.

    Každou hru hrajeme stejně soustředěně a se stejnou odvahou, ať již stojí dvacetník nebo 6,40 Kčs. Kolikrát přílišná opatrnost a úzkostlivost při několikrát flekované /a tudíž drahé/ hře způsobí chyby a s tím spojenou i následnou prohru.

  2. Flek na betla
    Patří k nejtěžším v celém mariáši, protože i když sám vlastníš nízké karty /jak se říká" "Jsi vybaven malou kartou."/, které tě k fleku teoreticky opravňují, musíš předpokládat, že mezi hráči jsou i zbývající vysoké karty, které nemůžeš očekávat v majetku hráče betla.
    1. Flek vyplývající ze hry, kdy hráč betla utíká při předchozí neúspěšné volbě do stovky.
    2. Možný flek je při rozloze karet /2 + 2 + 2 + 2, přičemž jedna ze dvou karet je nízká/.
    3. Neznáme-li jednu barvu, byť ostatní karty jsou nízké, není flek korektní, protože právě tuto barvu může mít soupeř uzavřenou /a dlouhou/. K takovým nekorektním flekům patří i tzv. vztekflek, kterým trestá volící hráč svoji pokaženou volbu, při které doufal ve velké a slavné vítězství.
    4. Mezi gentlemany platí zásada, že pokud dostaneš flek na "loženého" betla /t.j. betla bez chytáku/, nedáváš si "re" a nějak ironicky oznámíš protihráčům jejich chybu. Např.: "Dal bych si re, kdybych hrál s těmi, kteří to umějí". "Nedám si re, abych vás zbytečně nepřipravoval o peníze".
    Existují mariášnické party, kde si jeden člen uzurpuje právo flekovat betla /většinou to bývá senior/. Není to ovšem správné, i když musím přiznat, že to velmi často vychází. Také bývá zvykem flekovat prvního betla toho dne hraného. Tento flek nemá většinou žádné opodstatnění vzhledem ke kartě flekujícího, ale je zajímavé, že bývá velmi často úspěšný. O takovém betlu se pak mluví jako o "prvničce", tedy o "prcánku na prvničku".

    Začátečníkům se nedoporučuje flekovat betla vůbec.

  3. Flek na durcha
    1. Flek se dává obvykle na tři "chytáky", tzn. esa či obsazené krále. Je ale nebezpečí, že soupeř má celou zbývající barvu.
    2. Na dva "chytáky" je flek nekorektní. Je opět nebezpečí, že protihráč má obě zbývající barvy uzavřené.
    3. Na "durcha s " si můžeme dát flek, jsme-li na zadáku /můžeme se snáze dopočítat prošlých karet/ a máme-li "osedlaného" /obsazeného/ krále a jedno eso. V průběhu hry se může hráč "na zadáku" rázem ocitnout "na předáku" tím, že vedoucí hráč pustí do štychu svého spoluhráče. A pak ani "počítání na prstech u nohy" nezaručí flekujícímu hráči ponechání si vítězné karty. A tak ani tento flek nemusí být úspěšný. Proto stejně jako při betlu durcha flekujeme velmi opatrně. Začátečníkům se opět nedoporučuje flekovat.

      Poznámka: Pro zajímavost uvádím jeden příklad z nemocničního prostředí, kdy pacient po zlepšení svého stavu byl přeložen z jednotky intenzivní péče na normální pokoj. Tam se ihned zapojil do hry a při první volbě hlásil špatnou barvu a projevil touhu si zahrát "durcha s chytrým". Jeden z protihráčů mu dal z legrace flek, což ho natolik vyvedlo z míry, že špatně vynesl a druhý štych mu byl zabit a on durcha prohrál. Tento neúspěch natolik zhoršil jeho zdravotní stav, že už další hru hrát nemohl a musel být okamžitě převezen zpět na ARO. Z toho plyne jasné poučení, že flekovat "chytrého" lze jen v těsné blízkosti nemocnice.

    4. Durch s chytrým se neflekuje nikdy. Před započetím hry není jasné, kdo s kým hraje /což se ještě může změnit v průběhu hry špatným smazáním jednoho i více hráčů/, a tak by mohla nastat situace, kdy se "flekující" hráč stane chytrým. V tom případě by si sám sobě flekoval hru, což není přípustné.
    5. Stejně jako na "loženého" /tedy bez "chytáku"/ betla, tak i na loženého durcha si po případném fleku gentlemansky nedáváme "re" /viz IX. B/4/.

  4. Flek na hru
    1. povinný
      Máme-li trháka /krále nebo filka/, či celou čtyřku, a i když si myslíme, že hru nemůžeme vyhrát, musíme dát flek.
      Z fleku na hru se může stát flek na stovku - viz kap. IX.F/6/, jestliže některý z protihráčů, sedící v pořadí před tebou, ohlásil "stovku" /v tomto případě to musí být "na dvacku"/, takže se už jedná o flekování stovky /viz kap. IX.F/.
    2. ze síly listu
      Máme-li silnou kartu, se kterou doufáme, že hru vyhrajeme i proti možné "čtyřce", dáme flek. Jsme-li na "zadáku", můžeme flekovat při silné kartě i bez trháka, protože je pravděpodobné, že "čtyřka" je "tržená" /jinak by bylo hlášeno sto/ nebo je volící hráč "samec" /pak zase proti němu hrajete tři/.
    Při flekování v červeném kole musíte počítat s důležitým faktem, že stovku není povinností hlásit. A tak i flek "bez trháku", když hrajeme "na zadáku", může být flekem proti celé "čtyřce" a dvěma protihráčům, kteří tuto chybu rádi potrestají hlášením "re".

    Pokud si volící strana nedá "re", hra se nehraje /výjimkou jsou hlášené "honery proti" /viz kap. VIII b/ a jejích povinností je zaplatit. To, že se nehraje bez "re", je vlastně obranou volících hráčů /hráče/ při jejich neúspěšné volbě. Ale i pokud je "re", ještě se nemusí hrát, jestliže někdo z hráčů v obraně nabídne, že zaplatí bez hry /většinou ten, kdo povinně flekoval na "plonkového trháka"/, či tuto nabídku od soupeřů v útoku /volící strana/ přijme. Děje se tak slovy: "Zaplať", "Zaplatím", "Já bych to dal" a "Beru". Ovšem to vše jenom v případě, že před výnosem na první štych /nebo po skončení flekování/ vědí všichni hráči, kdo s kým hraje. Jinak by to bylo prozrazování, kdo je čí spoluhráč. Proto je také nesprávné říkat: "flek s následným akceptem", což je flek s okamžitou nabídkou, že hráč zaplatí i "re", které ještě nebylo hlášeno, nehledě k tomu, že tím zrazuje svého spoluhráče od připadného "tutti". Pokud chce některý z hráčů hrát /je jedno jestli v útoku - pravděpodobně s dvackou a touhou uhrát "tcichou stovku" nebo si myslí na nějakého tichého honera-, či naopak hráč v obraně, který třeba neflekoval a bojí se dát si "tutti", ale doufá v konečné vítězství nebo si myslí, že "honery s" jsou nekorektní, ale nemá odvahu si na ně dát "flek", nebo ve skrytu duše doufá v uhrání "tichého honera proti"/, v tom případě se musí hrát vždy. Tato "okamžitá platba" je vlastně ochranou proti jednostranným /a nudným/ hrám, kdy o vítězi je rozhodnuto předem.

    Pokud hraješ sám, flekuj opatrně a mysli na to, že ani při hře, ani při placení ti nikdo nepomůže.

    Pokud nehraješ sám, platí zásada pouze dvou fleků. Dávej si tedy pouze re a boty nebo jen flek a tutti. Počítej při flekování i se svým spoluhráčem, který již dvakrát schválil hru jako dobrou, což signalizuje fakt, že má velmi slabou kartu a v průběhu hry ti nebude moci účinně pomáhat. Pokud se ovšem i tvůj spoluhráč zapojí do flekování a ty sám jsi přesvědčen o jistém vítězství, neváhej a dej si i kaisera /kalhoty/. V případě prohry se můžeš obhajovat slovy : "Vždyť se tak moc nestalo, stojí to jenom peníze !".

    Při flekování hry může nastat situace, kdy po "fleku" na hru ohlásí spoluhráč flekujícího hráče "stovku proti", viz kap. VII /flek je dáván na trháka, a "stovka" je hlášena na silnou karatu s nějakou dvackou/. V tomto případě /a patří k těm, které se hrají asi tak jedenkrát za život/ má ohlášení stovky dvě funkce:

    1. nutí soupeře hrát hru - tedy "stovku" - a ne jenom po "fleku" na hru složit karty a zaplatit,
    2. anuluje předchozí "flek" na hru - bude se přece hrát stovka, kterou ti nemůže flekovat tvůj spoluhráč - tento flek je pouze vodítkem k ohlášení "stovky proti". Soupeři si mohou dát také "flek", ale tentokrát je to na stovku /viz kap. IX.F/.

  5. Flek na honera
    1. Na devítku můžeme dát flek, máme-li minimálně dva trumfy, z nichž je jeden vyšší než devítka, a známe všechny barvy, nejlépe s jedním či dvěma esy /mittelpunkty/.
    2. Osmičku flekujeme v případě, že máme tři trumfy s jedním valérem a známe-li /máme/ tři zbývající barvy nejlépe s jedním či dvěma esy. Máme-li pohromadě trumfového valéra a dvě esa, můžeme si dát i tutti.
    3. Sedmičku flekujeme, máme-li minimálně sestavu jako v bodě 2., ovšem při čtyřech trumfech je flek jistější, ale i zde je nutnost mít nějaké "mittelpunkty" v netrumfových barvách. Flek při čtyřech trumfech a síle v "mittelpunktech" dáváme i při chybějící barvě.
    4. Jsou-li hlášeny dva /tři/ honery a ty máš kartu na flek, musíš flekovat toho vyššího /7, 9 hlášených - flek na devítku/. Výjimkou je pouze případ, kdy je podle rozlohy karet /podle toho, co bylo voláno a co bylo ukázáno a co bylo hlášeno/ jasné, že nižší honer je "propagační" /či nekorektní/, pak je nutno dát flek na něj.
    5. Jsou-li hlášeny dva /lépe však všechny tři/ honery společně oběma protihráči /každý něco/ a máš-li silnou kartu bez trumfů, pak se můžeš pokusit flekovat honera s tím, že si ho zabijí protihráči mezi sebou. Opět /zpravidla/ flekujeme toho nejvyššího /t.j. devítku/.
    6. Na spoluhráčem hlášeného honera si můžeme dát /po "fleku" soupeřem/ "re", a tím mu pomoci, neboť mu naznačíš, že pokud jeho hlášení bylo korektní, je podle tvé karty reálná šance na uhrání "hlášeného honera".
    7. "Flek na přidržení" je flek nekorektní, jehož cílem je donutit soupeře hrát hru, ve které doufáš, že uhrajete více než 110 bodů. Při pouhém "fleku" na hru by totiž soupeř složil karty /je mu jasné, že hru nemůže vyhrát a je velké nebezpečí "tiché stovky proti"/, ale při fleku na honera si dá "re". "Flek na přidržení" se dává většinou, máš-li v listě "čtyřku" či dvě "dvacky" s trhákem a valérem.

  6. Flek na stovku
    1. Máš-li čtyři trumfy s "ostrou", o kterou nepřijdeš na první štych /viz "výnos pod prdel"/.
    2. Máš-li obě ostré v trumfech a jedno cizí eso.
    3. Máš-li tři trumfy s "ostrou" /"osedlanou"/ a dva silné "mittelpunkty" v dalších barvách nebo eso a jednu barvu neznáš /je tedy naděje, že "ostré" této chybějící barvy se ti podaří uhrát "domů"/.
    4. Jedná-li se o stovku na "dvacku", stačí k fleku "osedlaný" trumfový valér a jedno cizí eso /od krátké barvy/.
    5. Dvě dvacky /či tři/ nejsou důvodem k flekování /točení se na stovku/. To znamená, že na dvě dvacky si nedáš tutti na sto. Dvacky nemají žádný zásadní /herní/ význam ve hře proti stovce.
    6. Pokud některý z protihráčů dal flek na hru /buďto na "trháka" či na "silnou kartu"/ a tvůj spoluhráč, sedící v pořadí za ním, ohlásí stovku /buďto na "dvacku" či "povinnou"/, platí tento flek automaticky i na stovku. Současně s hlášením stovky si je možné dát "re".
    7. Při fleku na sto a uhrané tiché "stovce proti" se platí pouze počet "pádů", nikoli "sto proti". Při fleku na stovku by mohla nastat situace, kdy současně s "flekem" na stovku je ohlášena "stovka proti". Takže volící strana by si mohla dát "re" na svoji stovku a "flek" na stovku soupeřovu atd. V tomto případě se jedná o dvě hry /tedy stovky/ hrané najednou. Při placení se také počítají ceny dvou stovek, z nichž minimálně jedna musí být neuhraná. Ale může dojít i k neuhrání obou, a tím vznikne naprosto absurdní jev, kdy všichni hráči prohrají, a i přes to většinou někteří z nich inkasují /nedojde-li k cenové remíze/ za rozdíl dvou prohraných částek! Ale to vše patří jaksi pouze do oblasti "teoretického mariáše".
    8. Máš-li tři esa, což tě sice k fleku opravňuje, ale jeho úspěšnost je asi 70%. Tak je ještě nutné zvážit sílu zbývajícího listu.
    9. Máš-li ve své kartě hodně desítek spolu s jedním nebo dvěma esy, nedoporučuje se flekovat, pokud není jisté, že sám uhraješ 40 bodů, protože je velmi malá naděje, že ti spoluhráč bude mít co namazat na tebou zabité štychy.
    10. A vždy, když máš chuť, ale to jen jako výzkum.

  7. Re na hru
    dáváme: Máme-li silnou kartu, s kterou doufáme, že dosáhneme vítězství.
    nedáváme: Pokud námi či spoluhráčem hlášené honery /2-3/ byly nekorektní.
    Když je nebezpečí celé čtyřky proti a z rozlohy vlastních karet je jasné, že pouštíme tři desítky.

  8. Re na honera
    dáváme: Byl-li hlášen korektně. I na spoluhráčem hlášeného honera, když si myslíš, že je šance na jeho uhrání /většinou při vlastnictví jedné dlouhé barvy vedle trumfů; mezi trumfy by měl být jeden nižší než hlášený honer, na případné "podehrání"/. nedáváme: Při absenci jedné barvy ve svém listě. Při nekorektním hlášení /honer na přidržení/.

  9. Re na stovku
    dáváme: Pouze v případě, že se svojí silnou kartou jsi schopen stovku vyhrát bez přispění svého spoluhráče i v případě, že by ti chybnou hrou či špatnou rozloží karet zasáhl do tvé koncepce hry /pochopitelně ale počítáš s jeho trumfy/.

  10. Re na betla
    dáváme: Pouze v případě, že máme jen jediného "chytáka", a to nízkou kartu maximálně do desítky.
    nedáváme: Na loženého.

  11. Re na durcha
    dáváme: V případě "durcha s", máme-li volanou kartu /první jistý štych/ a ještě další jistý štych /to znamená eso nebo krále od volaného esa/.
    nedáváme: Na loženého.
    Poznámka: Je jediná možnost, kdy se i "re" na loženého durcha musí akceptovat. Při "durchu s", kdy vedoucí hráč volá kartu, kterou v průběhu hry nepřipustí do štychu /případ je popsán v kapitole V.e/, si může dát volaný hráč po fleku i re /k čemuž ho třeba opravňuje vlastnictví několika jistých štychů/, protože z jeho pohledu není durch ložený a je reálná šance na jeho uhrání. Vedoucí hráč si "re" dávat nesmí.

  12. Tutti
    Na hru dáváme:
    1. V případě, když se domníváš, že i přes nebezpečí dvacek /tedy dvacek, od kterých nemáš "trháky"/ u soupeřů a minimální pomoc od spoluhráče vám /ti/ nemůže uniknout výhra.
    2. Flekoval-li spoluhráč a ty máš v kartě minimálně 30 bodů jistých /např. "dvacka" s esem/.
    3. Pokud máš povinný flek na hru a tvůj spoluhráč ho dal již před tebou /nejspíš ze síly listu/, připomeň se mu hlášením "tutti". Je v tom ale nebezpečí, že jeho "flek" byl také na trháka, tzn. že čtyřka je rozdělena mezi vás dva.
    Na honera, stovku, betla a durcha se dává tutti jen zřídka a dochází k němu většinou chybou v hodnocení situace jedním z flekujících hráčů.