Jak již bylo uvedeno v příslušných kapitolách /IV, V, VII a VIII/, betl a durch, honer proti a stovka se hrají i v případě, že nikdo z protihráčů nedal "flek" /též "skvrna"/. Na hru je nutné, aby si volící strana /kdokoli z hráčů/ dal "re". Pokud je jenom flek, hra se nehraje a volící hráči zaplatí. /Je to jakási obrana volících hráčů při jejich neúspěšné volbě/. Při fleku na honera se musí hrát vždy. Flekujeme-li při hlášených honerech, musíme specifikovat, o jaký flek se jedná /zda "flek na hru", "stovku" nebo "flek na honera"/.
Poznámka: Pokud jsi schválil honera soupeři, jehož spoluhráč mu přihlásí honery další, z čehož vyplyne, že honer hlášený prvním hráčem je nekorektní, nemáš šanci si dát na něj flek, protože jsi ho jednou už schválil. Flekování se děje střídavě, to znamená, že každá strana má právo zvýšit hodnotu hry jenom jednou do té doby, než si protihráči také dají "re" atd. Flekovat začíná strana, která je v obraně. Tedy hráč, který je po levici volícího hráče /nebo hráče hrajícího betla či durcha/, má první právo vyjádřit se ke hře. Dá flek nebo řekne: "Dobrý", nebo klepne volnou rukou do desky stolu. A opět další hráč po jeho levici se musí ke hře vyjádřit. Takto musí všichni hráči popořadě schválit nebo "oflekovat" hru /podle situace můžeš jednu hru "schvalovat" i vícekrát, ale její hodnota je pokaždé jiná/. Pokud si dali tvoji soupeři "flek", s čímž ty nesouhlasíš, můžeš si dát "re" /pochopitelně až na tebe dojde řada/. Zvyšovat hodnotu hry /flekovat/ může za oba jenom jeden hráč /neexistuje tedy, aby si jeden hráč dal "flek" a jeho spoluhráč "re"/. Ovšem v případě, že si soupeř dá "flek větší", může se do "flekování" zapojit i druhý /třetí/ ze spoluhráčů. Flekování končí, když tři hráči za sebou řeknou pouze: "Dobrý". Někdy nastane situace, kdy s velmi dobrou kartou nemůžeš vůbec promluvit do "flekování". To v případě, kdy stále flekoval tvůj spoluhráč sedící v pořadí před tebou, a byl to on, kdo dal poslední "flek". Ale většinou, pokud je hra vícekrát "flekována", participují se na tom oba /tři/ spoluhráči. Protože s nějakou kartou je "flek" a "tutti" korektní, ale další "flekování" už není podloženo sílou listu a v tom okamžiku si může dát jeho spoluhráč "kalhoty" /byly-li "boty"/, neboť vlastní-li např. dvě "dvacky" ve svém listě, oprávněně se může domnívat, že právě jeho "dvacky" rozhodnou o vítězi této hry.
Platí pravidlo, že maximum je šest fleků /flek, re, tutti, boty, kalhoty a kaiser/. Další flekování je zbytečné a nepočítá se.
Poznámka: Mohlo by dojít k situaci, kterou popisuje K. Poláček. Hráči se točili na durcha od osmi hodin večera až do rána a pak se báli vynést, protože durch byl velmi drahý.
Každou hru hrajeme stejně soustředěně a se stejnou odvahou, ať již stojí dvacetník nebo 6,40 Kčs. Kolikrát přílišná opatrnost a úzkostlivost při několikrát flekované /a tudíž drahé/ hře způsobí chyby a s tím spojenou i následnou prohru.
Začátečníkům se nedoporučuje flekovat betla vůbec.
Poznámka: Pro zajímavost uvádím jeden příklad z nemocničního prostředí, kdy pacient po zlepšení svého stavu byl přeložen z jednotky intenzivní péče na normální pokoj. Tam se ihned zapojil do hry a při první volbě hlásil špatnou barvu a projevil touhu si zahrát "durcha s chytrým". Jeden z protihráčů mu dal z legrace flek, což ho natolik vyvedlo z míry, že špatně vynesl a druhý štych mu byl zabit a on durcha prohrál. Tento neúspěch natolik zhoršil jeho zdravotní stav, že už další hru hrát nemohl a musel být okamžitě převezen zpět na ARO. Z toho plyne jasné poučení, že flekovat "chytrého" lze jen v těsné blízkosti nemocnice.
Pokud si volící strana nedá "re", hra se nehraje /výjimkou jsou hlášené "honery proti" /viz kap. VIII b/ a jejích povinností je zaplatit. To, že se nehraje bez "re", je vlastně obranou volících hráčů /hráče/ při jejich neúspěšné volbě. Ale i pokud je "re", ještě se nemusí hrát, jestliže někdo z hráčů v obraně nabídne, že zaplatí bez hry /většinou ten, kdo povinně flekoval na "plonkového trháka"/, či tuto nabídku od soupeřů v útoku /volící strana/ přijme. Děje se tak slovy: "Zaplať", "Zaplatím", "Já bych to dal" a "Beru". Ovšem to vše jenom v případě, že před výnosem na první štych /nebo po skončení flekování/ vědí všichni hráči, kdo s kým hraje. Jinak by to bylo prozrazování, kdo je čí spoluhráč. Proto je také nesprávné říkat: "flek s následným akceptem", což je flek s okamžitou nabídkou, že hráč zaplatí i "re", které ještě nebylo hlášeno, nehledě k tomu, že tím zrazuje svého spoluhráče od připadného "tutti". Pokud chce některý z hráčů hrát /je jedno jestli v útoku - pravděpodobně s dvackou a touhou uhrát "tcichou stovku" nebo si myslí na nějakého tichého honera-, či naopak hráč v obraně, který třeba neflekoval a bojí se dát si "tutti", ale doufá v konečné vítězství nebo si myslí, že "honery s" jsou nekorektní, ale nemá odvahu si na ně dát "flek", nebo ve skrytu duše doufá v uhrání "tichého honera proti"/, v tom případě se musí hrát vždy. Tato "okamžitá platba" je vlastně ochranou proti jednostranným /a nudným/ hrám, kdy o vítězi je rozhodnuto předem.
Pokud hraješ sám, flekuj opatrně a mysli na to, že ani při hře, ani při placení ti nikdo nepomůže.
Pokud nehraješ sám, platí zásada pouze dvou fleků. Dávej si tedy pouze re a boty nebo jen flek a tutti. Počítej při flekování i se svým spoluhráčem, který již dvakrát schválil hru jako dobrou, což signalizuje fakt, že má velmi slabou kartu a v průběhu hry ti nebude moci účinně pomáhat. Pokud se ovšem i tvůj spoluhráč zapojí do flekování a ty sám jsi přesvědčen o jistém vítězství, neváhej a dej si i kaisera /kalhoty/. V případě prohry se můžeš obhajovat slovy : "Vždyť se tak moc nestalo, stojí to jenom peníze !".
Při flekování hry může nastat situace, kdy po "fleku" na hru ohlásí spoluhráč flekujícího hráče "stovku proti", viz kap. VII /flek je dáván na trháka, a "stovka" je hlášena na silnou karatu s nějakou dvackou/. V tomto případě /a patří k těm, které se hrají asi tak jedenkrát za život/ má ohlášení stovky dvě funkce: