Řecko leží v jihovýchodní Evropě, sestává z pevninské části (s poloostrovem Peloponés na jihu) a z několika velkých a velkého počtu menších a nejmenších ostrovů. Zaujímá jižní výběžek Balkánského poloostrova mezi 36° a 41° severní šířky a mezi 20° a 26° východní délky. Na severu hraničí s Albánií, Jugoslávií, Bulharskem a Tureckem, na západě, jihu a východě je obklopeno moři.
Řecké území je poměrně malé, měří 131944 km2 (jen o málo větší než území bývalého Československa - 127896 km2). Jestliže ovšem k němu připočteme plochu přilehlých moří, pak vzroste rozloha na cca 400000 km2. Z celkové plochy souše zaujímají ostrovy 25166 km2 (asi jednu pětinu). Tato celková plocha je pro srovnání menší než Morava (26095 km2). Moře se zařezává na západě Korintským zálivem hluboko do pevniny a rozčleňuje především východní a jižní pobřeží v mnohé poloostrovy a zálivy. Z 15021km řeckého pobřeží lemuje celých 11000km více než 2000 ostrovů. Oproti tomu suchozemská hranice je dlouhá jen 1170km (s Albánií 247km, s Jugoslávií 246km, s Bulharskem 475km a s Tureckem 203km).
Pevninská část Řecka je na západě značně hornatá, pro východ je charakteristické poměrně ploché pobřeží s přirozenými přístavy. Pohoří dosahují většinou výšky přes 1000m a často i přes 2000m.
Nejvyšší hora Řecka, známý Olymp, se zdvíhá do výšky 2917m nad mořem.
Hlavním městem Řecka jsou Athény.
V Řecku má téměř 10 miliónů obyvatel,
osídlení je však velmi nerovnoměrné. V pobřežních nížinách, v
athénské a soluňské oblasti je hustota okolo 220 obyvatel/km2,
průměr na celé Řecko je o něco méně než 75 obyvatel/km2.
Obyvatelstvo Řecka je složeno
98,5% z Řeků. Nevelké menšiny tvoří zejména Turci (0,8% v Thrákii,
na Rhodu a na Kóu), Bulhaři (0,3% v Makedonii), Arméni a Valaši
v Thesálii.
Vzemi jsou zhruba 4 milióny výdělečně
činných osob, z nichž 40% pracuje v terciární sféře (správní aparát,
služby, obchod, doprava, cestovní ruch), 30% ve výrobním sektoru,
27% v zemědělství, lesnictví a rybolovu.
Asi třetina obyvatelstva žije
ve venkovských sídlech. Jsou to většinou hustě obydlené vesnice,
pro jejichž vznik je rozhodující výskyt pitné vody; studna se
zpravidla nalézá ve středu vesnice. Osamělá stavení se vyskytují
jen zřídka.
Nejvíce měst je ve východní části
řecké pevniny. Jde převážně o malá a střední města, která jsou
nakupena těsně na sebe. Velkoměst spočtem obyvatel více než 1000000
je pouze šest:
Jedinou oficiální řečí v zemi
je novořečtina. Vyvinula se přímo ze starořečtiny a je také psána
stejným písmem, přesto se v gramatice velmi liší. Ve městech a
na místech soustředěného turistického ruchu se běžně domluvíte
anglicky, se staršími osobami případně i německy.
Vobzvláště těžkých dobách měla
řecká ortodoxní církev, jak v soukromém, tak i ve veřejném životě
nezastupitelný vliv, který využívala i v boji za sjednocení země.
Od roku 1833 je církev nezávislá. Hlavou církve je arcibiskup
(metropolita) athénský. Ostrovy Dodekanesos a mnišský stát Athos,
sjednocené s Řeckem v letech 1912-1913, spadají ještě dnes pod
jurisdikci patriarchátu v Konstantinopoli.
Kolem 98% obyvatelstva se hlásí
k řecké ortodoxní církvi, zbytek tvoří muslimové (1,3%), protestanti,
katolíci (italské dědictví na Kykládách) a židé.
Po svržení vojenské diktatury
v roce 1974 se na základě plebiscitu a ústavy Řecko stalo republikou
s parlamentárně-demokratickým zřízením. Řecká vlajka má v levém
horním rohu bílý řecký kříž a ostatní plochu vyplňuje devět vodorovných
pruhů střídavě světlemodré a bílé barvy.
Řecko je rozděleno do 10 regionů (řecky diamerismata):
Kréta je tedy jedním ze samostatných diamerismatů a dělí se na čtyři nomi:
Obyvatelstvo
Státní zřízení
Hlavním městem Kréty je Heraklion (někdy též psáno foneticky Iráklio), hlavním městem všech nomi jsou města stejného
jména.